vlk

vlk je zvíře-společník: divoké smečkové zvíře, které se po ochočení stává trvalým spojencem, a jediné, které za vás bojuje bez vyzvání. Ochočení vlka vyžaduje kosti a trpělivost, protože každá kost představuje zhruba jednu šanci ze tří, nikoli jistotu, a obojek, který se objeví, lze obarvit libovolnou barvou.

Ochočený vlk útočí na cokoliv, co udeříte vy, i na cokoliv, co udeří vás — s jednou slabinou: vlci odmítají útočit na creepery, takže na ně si nechte kočku. U kostlivců je to naopak — vlci je loví na potkání a smečka dokáže honit lučištníka přes půl biomu. Příkaz „sednout“ vlka připoutá na místě a honičku zastaví. Vlci žerou libovolné maso, včetně shnilého masa, a masem se také léčí zraněný vlk — poznáte to podle svěšeného ocasu. Křížením dvou ochočených vlků masem vznikne štěně, které vám patří už od začátku.

Existuje devět variant vlka a to, kterou potkáte, určuje biom, ve kterém se vylíhla, nikoli náhoda: bledý v tajze, lesní v lese, sněžný v zasněženém lesíku, popelavý v zasněžené tajze, černý vlk ve vzrostlé borové tajze, kaštanový ve vzrostlé smrkové tajze, rezavý v prořídlé džungli, skvrnitý na savanové náhorní plošině a pruhovaný v porostlé pustině. Štěňata dědí srst rodiče, takže sehnat všechny varianty vlka znamená navštívit každý biom, nikoli je vyšlechtit křížením.

Přežití smečky umožňuje vlčí brnění. Je vyrobené z destiček pásovce, padne pouze ochočenému vlk a pohlcuje většinu poškození, než se rozbije; další destičky ho opraví a nůžky ho zase sundají. Obrněného vlka lze také obarvit stejně jako kůži a v kotli ho umýt zpět do čistého stavu. Protože pásovec dává destičky štětečku opakovaně, udržovat smečku v brnění je obnovitelné, nikoli jednorázová investice.